Akci organizoval Petr Vaverka s Alicí Králikovou. Naplánovali krásně celou akci a postupně nám na facebookové události podávali bližší informace o celém výletu.
Když jsem viděl pozvanku na tenhle výlet, měl jsem velkou radost, že jsem pozvaný.
Sraz byl v sobotu 18.5. před kavárnou Kumbál. Nějak jsem si neuměl představit, kolik vlastně pojede lidí. Byl jsem překvapen, když se před kavárnou sešlo 12 lidí. Po snídani a dlouhých debatách se sedlo na kolo a jelo se. První část trasy byla motanice z Prahy na cyklostezku. Defekt crew to vzal klasicky všemi směry co to šlo. Když se celá skupina dostala na stezku z Troji nastolila se průměrka kolem 30 km/h což vydrželo do prvního kopce. Za kopcem se dalo pivo na posilněnou a jelo se dál. Ve 15 hodin nás čekala prohlídka. Nějak sem si celou dobu myslel, že se půjdeme podívat do pevnosti Terezín, ale nakonec se ukázalo, že se jedná o prohlídku závodních kol o které jsem nevěděl, že v Terezíně je.
Trasa se klikatila a párkrát jsme s přední skupinou uhnuli z trasy. Pomalu jsme se blížili k Řípu, tak nás čekal poslední kopeček. Kousek za ním nás čekala odměna. Pivo!
Navštívili jsme podřipský pivovar, kde nás dojel Šimon co jel sám z Tábora a valili to dál směr Roudnice. Další rozdělení skupiny. My jsme pokračovali směr na Litoměřice a druhá kolem vody do Terezína. Nevím proč, ale prostě jsme to napálili a valili co to šlo. Do Terezína jsme přijeli o chvilku dřív než druhá skupinka. Když jsme přijeli na zahradu k Petrovi a Alici, obdrželi jsme každý vychlazené pivo ze sedmého schodu, slané šneky a jablečný štrúdl. Chvilku na regeneraci a šlo se na prohlídku. Prohlídka byla příjemná a člověk se zblízka podívat na staré závodní kola. Pán nás poučoval, že se dříve jezdilo jen na jeden převod, tak ho Petr uklidnil a prozradil mu, ze polovina z nás na fixce přijela. Muzeum je rozděleno na 3 místnosti a v každé z ní jsou podle roku seřazeny kola a jiné materiály. Prohlídka zatim nemá pevně danou otevírací dobu, takže je to vždy na domluvě.
Pak na nás čekal oběd a sledovaní po očku dojezd Gira. Klasický smažák s pivem nebo kofolou bylo jasnou volbou, protože květáky, které Petr s Alicí zamluvili nám stihli vyprodat.
Poobědová kavička a lenošení na krásně zařízené zahradě bylo v krásném počasí úplně boží.
Odpočívat a užívat si dezerty, které nám připravila Alice, by šlo opravdu dlouho, ale čas je nezastavitelný a nás s Mikulášem čekala ještě cesta zpátky do Prahy.
Zúčastnili jsme se začatku cyklopoznávací exkurze po Terezíně a vyrazili jsme směr Praha. Nevím proč, ale vždy když človek jede směrem k Mělníku má 100% záruku, že mu bude foukat proti. Což se nám samozdřejmě stalo táké. Poprosil jsem Veru, jestli by nám neudělala menší občerstvovací stanici, někde poblíž Mělníka. Přivezla nám vodu a marsky.
Z Mělníka už tolik nefoukalo, tak jsme šlapali dál. Pomalu se začlo stmívat a my rozsvítili světla a vzali reflexní bundy.
Do Prahy jsme dorazili po 180 km kolem 22 hodiny. Ještě jsme stihli vyzvednou věci od Honzy Svobody a jelo se domu.
Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci, ale hlavně Petrovi a Alici, za krasně strávený den s kamarády. Vše bylo do detailu připravené a já vám moc děkuji!
