Když jsem se byl před rokem podívat na cyklistickou drahu v Motole.
A viděl jsem náklon dráhy přišlo mi nerealné na tom jezdit. Před rokem mě na dráhu nechtěli pustit, prý jsem neměl správně vybavené kolo.
Vcěra jsem možnost už měl. Na dráze bylo málo lidí, ale když jsem přisel a znovu viděl tu stěnu, měl jsem strach. Stach z toho, že spadnu, že někdo sundá mě. Strach je od toho, aby jsme ho překonávali. Sedl jsem na kolo, pár zahřívacích koleček a pár zkušebních nájezdů. Když jsem si myslel, že mám dostatečnou rychlost, tak jsem najel na dráhu a nepřestával šlapat. Šlapal jsem do pedálů a fyzika se postarala o vše. Držela mě přibitého na parketách a já jen kroužil.
