Už se z toho stává menší tradice.
Prodloužený velikonoční víkend lákal k nějakému tripu! Tentokrát jsme se domluvili, že vyzkoušíme Novohradské hory a jejich cesty.
Tentokrát jsme jeli ve 4! Mikuláš, Honza, Ondra a já jsme vyráželi z Tábora posíleni výbornou kávou z Putovní pražírna.
Na první den jsme měli cíl ujet nějakých 120 km. Takže jsme do toho šlápli a cíl se nám podařil. Měl jsem radost, že jsme se cestou zastavili na zámku v Červené Lhotě. Cesty byly krásné, ruzně se houpaly a my hltali krásy kraje. Při západu slunce nás čekal úkol najít si místo ke spánku. To jsme našli na poli v kopci u posedu s krásným výhledem.
Po promrzlé noci jsme sbalili spacáky a vydali se na další kus cesty. Čekali na nás kopce hor. První pořádný krpál přišel hned po pár km. Kopec do Dobré vody, který neměl konec, protože na jeho konci čekal další kopec do Hojné vody. Když má člověk totálně naloženou fixku, tak to do kopců moc jet nechce. Po obědě jsme vyrazili na další kopce. Ty už byli horší, protože jejich gravel pasáže s neuvěřitelným stoupáním opravdu vyjet nešly. Kromě Mikuláše si myslím, že každý vedl svoje kolo. Ujet za den 80 km bylo sice málo, ale řekl bych, že nám to v kopcích opravdu stačilo. Nocleh jsme našli kousek od Horního Dvořiště. Nakoupili jsme si párky k večeři a opekli si je na ohni.
Vymyslet nejrychlejší trasu na vlak a zároveň se projet. To byl cíl na poslední den našeho výletu. Snažili jsme naklikatit nějakých 80 km do Českých Budějovic. Zastavili jsme se na „kávě“ v Rožmberku a pak si užívali zavřenou silnici směrem na Krumlov s cyklokrosovou vložkou. Když chybí most, nejde to jinak. Dostali jsme sprchu z ostřikovače v Českém Krumlově, která nebyla úplně příjemná, ale doufám, že nám to nezkazilo celý zážitek z tohoto výletu. Pak už jen oběd v zapadlé hospůdce, kde na nás pořvávali něco o Tour de France a pak už okružní jízda do Českých Budějovicích na vlak.
Chtěl bych klukům poděkovat za skvěle strávený čas a pohodu, kterou jsem zažíval! Díky moc!
